na Blog.cz

Po dvanácti dnech! :))

Už jsem zas dlouho nefilizofoval, a tak mi teď přijde vhod soustředit myšlenky zase na nějakou kravinu a odpočinout si tak od důležitejch věcí. Zase asi začnu fallenovskou klasikou - v poslední době jsem zase byl svědkem manželskejch nevěr a stále s tím mám nevyřešený problém. Možná mě to tak deptá, protože sám v tom nemám jasno. Jak už to tak bývá, největší posměváček je pak gay taky. Takže možná jednou budu hrát na kytaru v křesťanský kapele :-)

Jaro bez Eminema by asi už nebylo jaro. Achjo. Nechce se mi to rozebírat, jen je ten mnou tak oslavovanej život taky pěkná svině.

Takže místo toho radši humorná historka z dneška, aneb toalety za 500,-. Byl jsem v ČB kvůli nějaký malý práci (rozmazlen philipsem jsem to ani nechtěl vzít, ale tak každá stovka dobrá) a měl jsem navštívit obchod blízko jednoho Obchodního centra. Potřeboval jsem se vyčurat, tak jsem zaparkoval v podzemních garážích. Vrátím se a poučen z předchozích nezdarů hledám parkovací kartu dřív, než budu zabarikádovný před závorou. Hledám marně. Hledám dlouze a marně. Jdu si vzít novou kartu, ale bez auto to nefunguje. Přichází ostraha. Hledám kartu a pak ještě zkouším hledat kartu. Rozeberu auto na prvočinitele, procházím garáže, přichází ostraha, nemám kartu. Volám známým, ale není cesty. Kupuji novou kartu...

Naštěstí jsem se večer uklidnil v garáži. Dostal jsem k Vánocům čelovku a jsem z toho úplně unešenej, jak mám motorku venku ve tmě před garáží, ale vidim na práci a mam volný ruce. Čímdáltímvíc se z garáže stává takový moje místo. Jestli si někdy budu moct dovolit postavit barák, tak budeme mít několik garáží. Jednu dvojitou v baráku na běžnej provoz a pak ještě jeden takovej malej domek v rohu pozemku, tam dole, na zahradě. Tam bude velká garáž pro motorky a subaru, bude tam v zimě teplo a v létě chládek a hodně světla, podlaha bude z čistejch dlaždiček, hodně místa na převlíkání a hadry a bude mít nahoře otevřený půl patro s gaučem a velkou televizí, kam budu chodit bejt sám a nebo pokecat s kámošema, protože tam bude i lednice s pi..tím. A z druhý strany bude posezení a letní kuchyně a nad tím malej byt pro hosty. Takový to bude. Dobrý.

The prostitutes. Nechápu, jak může v ČR existovat tolik kapel, který prostě zní světově. Fakt paráda! A paradoxně za tenhle objev vděčím člověku, kterýho bych před rokem nejradši .. zabil :-) Takže konec dobrý, všechno dobré a díky ti za ně, pokud to čteš. A víc nic, hodně štěstí.

Život je fajn a bude i v pondělí.

Tak mám za sebou pár pracovních dnů a nebyl bych to já, abych toho nevyužil k pozorování lidí. Ale za a) mě to baví, za b) je to jediná zábava co se tam dá dělat a za c) si opravdu myslím, že příliš mnoho shlédnutých amerických filmů ovlivňuje naše vnímání a hodnocení reality a je tak třeba ji trochu vracet do normálu. A tady teda, v jihočeské metropoli, přicházím o sny :-D A nevěřil bych, kolik tu žije Rakušáků.

Je docela dobrý zase vypadnout z toho pražskýho prostředí. Nemůže být náhoda, že by k nám chodila jen určitá sorta lidí, takže si myslím, že to je prostě statistickej průřez. No a jen zírám. Ty nároky na styl jsou v Praze holt úplně jiný, tady se to fakt tak neřeší. No a nejvíc jsou ty páry. U těch mladých, pěkně oblečených, šťastných, kupujících první vysavač do novýho bytu, je mi líto, že s Klárou na sebe nemáme čas. A otázka, která už postupně klepe na dveře a v létě už bude stát v obýváku a nervozně klepat špičkou boty, a to jestli se o prázdninách sestěhujem k sobě, má poměrně jasnou odpověď. Aaano.

Ale pak jsou ty druhý páry, teď teda opusťmě metafory ohledně našeho bydlení, protože NÁM SE TOHLE STÁT NEMŮŽE. :-D A to jsou ty vztahy, kdy si člověk buď se smutnou jistotou uvědomuje, jak je to stárnutí těžký, jak to taky byli mladý lidi, co chodili na procházky a smáli se a líbali a chodili ven a teď je z kluka podpantofel, kterej už ví, že mu to za ty scény nestojí a tak se nechá dirigovat. A nebo to jsou páry, u kterých vás napadne jen PROČ? A je jedno která strana se snaží udržet aspoň trochu ty roky na uzdě a která už úplně rezignovala, ale jsou to často tragický obrazy upravených čtyřicátnic s naprostým nudným pupkovitým prostovlasým pánem, u kterýho nevíte, jestli to náhodou není otec. A naopak, fungující udržovanej chlap už ani nevnímá, že vedle něho je úplně někdo jinej, než koho si před "pár" lety bral. Že ta protivná ženská se splihlejma vlasama a dávno zapomenutou postavou je ta, za kterou jezdil z vojny, který nosil kytky a držel ji za ruku v kině. To je život a ne krásní herci. Většina lidí prostě není tak úžasných jako na těch 42 palcových televizích, které si kupujeme, abychom na ně lépe viděli. A tak se ten pražskej hon za krásou jeví jako úplně malichernej. Za pár let se stejně člověk vzbudí vedle úplně někoho jinýho .. a nebo někým jiným.

Každopádně nehledě na tu vnější stránku, i tihle životní herci mohou mít šťastný scénáře. A to si myslim, že by každej měl v životě hledat, někoho s kym ten scénář půjde zahrát, kdo s náma zahraje tu roli, kterou chceme/potřebujeme.

Další cenný vytržení je určitě jistá změna okruhu lidí, se kterými se člověk baví, protože je na snadě, že v běžným životě se bavím buď s kamarády a nebo rodinou. A to až na menší vyjímky, jsou v mým případě lidi vzdělaní (či na tom usilovně pracující :-D). A tak je strašně znát, jak jsou tedy lidé.. různí. Tím ale nemyslím, že si s nimi nepokecám o kvantový fyzice (dneska jsem si počítal pythagorovku úplně sám z nouze!) ale ta naivnost, nebo řekněme trochu plochost toho myšlení. Teda jako zas se nechci nějak přeceňovat, ale opravdu mě šokuje, jak někteří lidé (ne)uvažují. Bohužel. Volby nám většinou ukážou, kolik takových lidí je. :-D Prostě ztrácím iluze, ideály o slušnosti, o selským rozumu, o vůli lidí vidět za roh, schopnosti samostatně uvažovat. Kolik lidí bere procházku do elektra jako fajnt víkendovou kratochvíli, kolik lidí kupuje to levnější než levný a ještě na splátky, kolik lidí si koupí něco v akci jen protože to je v akci (a předtím to stálo stejně) a hlavně proč jsou ti prodavači tak strašně lhostejní. Ve znalostech mě převyšujou, ale já třeba za den mluvím s cca 35 zákazníky, zatímco je zvládne/stihne oslovit tak 5. Jsem taková ústředna, oslovuji jen lidi u zboží philips, ale ve volném čase, kdy tak postávám, jako magnet přitahuju úplně všechny. A pak já, pokorně chodím "se zeptat kolegy" a oni mi otráveně jdou pomoct. Tak jako fakt sorry tyvole! Jediný co je omlouvá, že mám 2x víc na hodinu než oni, což naštěstí neví a je to dost krutý. Ale úplně mě svrbí prsty vzít tu prodejnu do svých rukou a překopat od základu. Neříkám, že bych byl v zisku, ale nebyl by to takovej provar.

No a jak vidím sebe? Stále to beru jako nutnost, protože tuhle práci by si užíval asi jen magor. Ale ty podmínky jsou skvělý. Nadruhou stranu, mám něco jako touhu prodat, i když nejsem odměňován za prodaný kusy. Možná to funguje ještě líp, čistě ten pocit, že se chci zavděčit a pomoct philipsu nahoru. Baví mě bojovat o náš výrobek mezi Brauny, Tefaly a Samsungy. A štvě mě, když prohraju, stejně jako utíkám radostí do skladu pro naše prodané zboží. Jak už se začínám orientovat, bude na čase naučit se i trochu prodejní strategie. Ale cena je nejlepší argument a s tím bohužel nic nenadělám. Snad Philips alespoň zaznamená celkovou poptávku na trhu a ne jen prodané kusy v "našich" prodejnách.

Nemůžu si pomoct, ale každej novej den mi teď přijde strašně motivující, něčím nový a nebo jen prostě okouzlující.

Což se krásně zažívá, ale těžce se o tom píše. Smysluplně. Pokud se mi to tedy v následujících řádcích nepovede, nemarněte čas a prostě jen žijte. Nádech, výdech, úsměv. A je to dlouhý. Dost.