Snažil jsem se něco napsat, ale nemám slov. Jsem jako drak malýho kluka, kterej chytil pořádnej vítr a budu plachtit ve větru, dokud bude foukat nebo ho máma nezažene na večeři (no a nebo ho to prostě přestane bavit, žejo.. :-) ). Nemůžu toho moc změnit, a tak si to jen užívám, tu výšku. Než hodinu popisovat něco, nač moje literární pseudosklony stejně nestačí, radši si lehnu na postel, dám si ruce za hlavu a budu jen zírat do stropu. Na něm se budou míhat modré oči, světlé vlasy, smích a doteky. Budu cítit tu zvláštní vůni připálené hlíny na výfuku, bude mě bolet noha ze sobotního crashe a v uších znít to neskutečně kovový mlácení švédský ocelE. A tu energii, která mi rozbuší srdce a proletí celým tělem jako elektřina, tu budu stáčet do plechovek a prodávat jako vánoční dárek.
