Měl jsem tenhle článek napsat včera. Včera jsem byl v Praze. Nevím proč, ale začíná mě to v PT sát. Na motorce/v autě to má člověk hned projetý, na kolo jsem dneska nemoh, protože mě bolí v krku a akorát se tady všechno vrací, protože vim že tady někde je, v horším případě že tady někde jsou.
Připadám si starej. Mám pocit, že ještě párkrát roztáhnu křídla jako vloni a bude po všem. To jsou úplně debilní představy co? To je tim rodinnym vzorem, naši se brali v 27 a já už byl u toho. :-) Mám toho tolik před sebou a přitom mám pocit, že nemám na nic čas a že každá minuta je ztráta. Šlapu si sám po štěstí, sám se stresuju. Je mi 20. To není zas tolik ne? :-) Navíc, všude kolem vidím starší kluky s mladšíma holkama, takže bych měl vklidu počkat, zrát a pak vyďobávat ty 18-22 kterým se v hlavě sepne ten divnej mod chci_si_užívat. A až si pořádně užiju, budu mít za sebou 5 delších vztahů a X postelovejch, tak pak potkat nějakou třicítku a tu si vzít. Přesně takhle by to mělo bejt. Tak na co si kurva hraju? Proč se chci dobrovolně ochudit o tenhle "krásnej" život a rocnou si hrát na pantátu proboha? Kde si to mam v hlavě srovnat?
Stává se ze mě Fritz z Rakouska, příští holku zamknu doma ve sklepě! :-) To se pořád gendrově říká jak jsou chlapi děvky a holky romantický. No jak zatím chodim světem, vidím to přesně obráceně, už jsem viděl tolik zlomenejch klučičích citů a vidím tolik holek, který to vůbec neřeší. Který aby se člověk bál pustit samotný večer do baru, natož je nechat pít. Až mám trochu strach do toho zase vletět. Nejmladší jsou pod zákonem, mladší chtěj fotbálky a nebo to dopadne jak to známe, vrstevnice mají starší - no a starší holky? Hm.. tam by to asi klapalo nejlíp, ale která holka chce mladšího kluka..
Dal bych jim rozlišováky - užívačky k užívačum a citlivky k citlivkám. Ježis to by bylo krásný :-) Teď jenom abych nebyl skrytej užívač, to bych se z toho už asi obtáhnul, abych jednou musel někomu ublížit já. Bohužel to pak vůbec není věc rozumu, to chápu - snad tedy budu milovat vždy celým srdcem a nezbyde místo pro kraviny. Ach, dojímám sám sebe.
Ale co, nasrat už tomu, pojďme k tomu včerejšku, kterej byl fajn a kdybych to napsal včera, tak by to bylo úplně v pohodě všecko a mohl bych se poboku již exdepresivních blogerů přidat k jarním krásným tématům.
Praha, azůro, spal jsem přes 11 hodin (závěsy!) a tak jsem si vykračoval směr Staromák přes Pařížskou tak, jak to mám rád,. Jak jsem se tak blížil, slyšel jsem hezkou živou hudbu, klavír a soul/jazz whatever zpěv. Líbilo se mi to, tak jsem přidal do kroku a došel na náměstí k podiu, kde zpíval kluk tmavší pleti. Rozhlídnul jsem se kolem, turisti i Češi se vrtěli do rytmu, bylo krásně a kde se vzala, sedla na mě chvíle která dech bere. Bez příčiny, ale bylo to ve mně. Koutky se zvedly a oči přivřely. Měl jsem nádhernej pocit, že jsem součástí něčeho velkýho, náhodnýho, ale skvělýho - života. Existencionalistickej okamžik? Jak tak píšu ty řádky a vzpomínám, i moje tělo si začíná vybavovat ty pocity. :-) Poslouchal jsem ten text a trochu jsem mu rozuměl (přidám do hitparády) a říkal jsem si, že ten kdo tohle velký divadlo režíruje mi fakt posílá písničky na přání. Bylo to zrovna sedmýho, takže "výročí". Cítím jak každej den začíná mít větší a větší smysl, možná, že jsem na tom náměstí už byl na chvíli na druhým břehu, jestli se tam teda někdy dá dostat. Ty turisti jsou opruz, ale na druhou stranu inspirativní. Holky vypadají daleko líp než Češky - je sice fakt, že to jsou reprezentativní vzorky vyšší společnosti, ale náš kraj produkuje přírodně nádherný holky, ale co se týče toho faceliftování a tuningu, tak v tom se máme ještě co učit. Umí se fakt dobře zamaskovat. :-) (ve výčtu likes and dislikes jsem zapomněl na ZADKY! Jsem dolňak a jsem na to hrdej! ) No a taky spousta těch turistů jsou páry a mně se to líbí, takhle snad taky někdy budeme se slečnou Dokonalou jezdit a vodit se za ruce a fotit se v Dublinu, New Yorku, na Měsíci... času spousta žejo...
No a večer jsme triumfálně vyrazili přes celou Prahu do areálu kolejí VŠE, kde jsem očekával větší koncentraci než v tý Stromovce. První hospoda těžký zklamání, prozření, že co se týče vysokoškoláků jsme nejmladší a nějakym způsobem to na nás je znát. Druhej klub už lepší, ale řekněme tedy, že Blanické rytířky vs. kluci z Palmovky - 1:0. Nicméně chuť porážky po nekonečné cestě domu pěkně zhořkla a tak o motivaci víc příště aspoň remizovat. :-)
A brzo přezuju na motardy, dneska jsem si na asfaltu úplně zbytečně zničil drapáky, protože jsem měl chuť lítat jako magor. A měl jsem semtam pocit, že to nejede. A jéje, tak letos to asi přijde to blízké setkání s asfaltem. :-) Ještě bych si chtěl zkusit motokrosovou trať, ale bojim se že mi někdo skočí na hlavu. Aby toho nebylo málo tak po 160km cestě z Prahy jsem na poslední křižovatce před barákem nedal přednost. Blbej pocit mít někoho vedle dveří, naštěstí bez doteku - přísahal bych ale, že předtím dával blinkr a tudíž je pochopitelný, že jsem ho nemohl očekávat v zápětí u mě. Ale kdo ví. A to mi babička dneska četla takovej dobrej horoskop!
Na závěr taková jedna optimistická jakej budu jednou dobrej táta. :-) To fitko na Palmovce je fakt super, má atmosféru party známejch, to asi dělaj ty (horo) lezci.
víc fotek je v galerii na rajčeti.
