Volba povolání

5. dubna 2009 v 8:44 | fallen |  Komentáře
Nebudu tu teď z různých úhlů pohledu rozebírat jestli se hodím na to nebo na tohle a jestli to všechno vlastně není jen nátlak okolí. Jedna věc ale je jistá, že pujdu dál na VŠ.
Tím bohužel s nějvětší pravděpodobností hasnou moje dvě vysněná zaměstnání.
Prostě práce, která by mě bavila. Pro mnohé sen a já se ho dobrovolně vzdávám?
Taky se trochu bojím, že nakonec, až dosáhnu vrcholu, za kterým jsem 10 let šel, to nebude ono. Protože tak to někdy v životě je. Vlastně docela často. Je skoro až zarážející, jak maličkosti dokážou člověka potěšit a překvapit a velký věci těžce zůstat za očekáváním. Jedna velká ironie života. Mohl bych to nazvat syndrom 25.12... :-)

Čím bych chtěl teda být? Tak první věc je kuchařem. Vždycky jsem to chtěl a doma mi to nedovolili. Cítím to jako největší křivdu svýho života :-D Sice mám asi jen takovou letmou romantickou představu toho jaký to je, ale prostě závidím všem kuchařům v aspoň trochu slušných restauracích. Asi mě fascinuje ta ležerní elegance, ale přitom přesně daný postup a časová návaznost. Jsou to prostě borci.

A druhá práce je poněkud závažnější, a to, že bych chtěl bejt učitelem výtvarky na gymplu. Ne. Učitelkou. :-D

No, teď vážně. Tu druhou práci vždycky sleduju s respektem a tuhne mi krev v žilách jemom při pomyšlení na to, jaký by to bylo. Je to řidič záchranky. Vždycky když kolem proletí houkající řvoucí žluté monstrum mám husí kůži. Znamená to, že někdo by mě v tu chvíli nutně potřeboval. Otázka života a smrti, každá vteřina se počítá. Na doktora bych si asi netroufnul, ale vzhledem i k mojí řidičské vášni bych se na toho drivera snad i hodil. No a právo absulutní přednosti, k nezaplacení. :-) Ten kompromis mezi rychlostí, časem a zodpovědností za auto za několik mega plus posádku a plus pacienta, to je linie velice úzká. Nicméně to je asi právě to, co mě tak láká. Celkově vidím, že se tu tak plácám ve slovech a nedovedu popsat svoje pocity, které k houkající sanitce cítím. Tak mě napadá, že kdyby někdo udělal AUDI sanitku, tak bych se na tu školu asi fakt vykašlal. :-)
S hrůzou jsem taky sledoval případy z minulých let, kdy byla posádka sanitka hrubě napadena. To se mi fakt vařila krev a rozdával bych tresty nejvyšší.


Tady u nás v PT je jeden člověk, kterej jezdí s RZ jen protože ho to asi baví, prachy totiž svoje má jistý. To je respekt. Možná, že až mě jednou přestane lákat tahat hajzly z průserů, tak že si taky zajezdím. Kdo ví. Ach, žádný neví.

Na závěr si dáme tématickou písničku z mého oblibeného seriálu, kterou "posílám" i do budějovické nemocnice, kde bohužel skončila moje paralelní spolužačka, s přáním ať je všechno rychle OK.

     
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Qído Qído | 11. dubna 2009 v 23:15 | Reagovat

Nevim, jestli tě to potěší nebo naštve nebo to nic neudělá, ale ty tvé povolání jsou ještě docela reálné :-)
Vařit můžeš a nejspíš i budeš, a možná někdy pro rodinu a klidně i nóbl jídla s precizním prostíráním na čas... a co se týče sanitek, tak i to je jenom předělaný obyčejný auto, takže myslím, že upravit AUDI na sanitku není zas takový problém co se knowhow a materiálu týká (peněžně by to bylo asi horší, ale proč by město nepřispělo?) xD

Já třeba jedno období chtěl být nájemným vrahem, ale nemám na to, abych šel za tímto cílem xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama