Slohovka 2

18. února 2009 v 22:00 | fallen |  Komentáře
Tak v rámci přípravy na maturitu jsme dostali za úkol 4hodiny psát a psát a psát a psát.
Svýmu kamarádovi jsem to na icq přirovnal k tomu, jako kdybych uměl perfektní guláš pro 4 osoby a musel ho ředit a ředit pro 100 lidí... vznikla by z toho sraczka. No, ale myslím, že to není tak úplně špatné. Bohužel jsem zjistil, že mám problém v tom, že píšu jen to co zní hezky, uměle tvořím sloh jako zedník staví zeď, skládám slova která k sobě jdou, ale zapomínám na to, jestli to jsou vlastně moje názory. Ale v závěru jsem asi byl trochu upřímný. Mno, tak kdo máte čas, pohodlně se usaďte a něco si o sobě přečtěte.



     
  Hrdinství v dnešním světe (úvaha)





V moderním světe protkaným médii jsme téměř denně zásobováni neuvěřitelnými příběhy
odvahy a hrdinství, často však se špetkou štěstí. Pro média je to samozřejmě vítaný materiál
pro zpestření večerního zpravodajství. Člověk unaven po práci netouží přece po ničem jiném,
než se podívat na mrtvá těla dětí zabitých při teroristickém útoku, proložit to korupčním skandálem politiků
a zakončit to celé dojemným příběhem zachráněného štěněte z hořícího domu,
aby si mohl otevřít další lahvové pivo s pocitem, že na tom světe není špatně.
Ale buďme rádi aspoň za tyto reálné příběhy. Úderem 20. hodiny se domácnosti ponoří do
světa hrdinů fiktivních, odloží své vlastní životy a začnou obdivovat kulhajícího doktora nebo americké
investigativní kriminalisty. Je tedy vůbec možné v tomto světe najít poctivého hrdinu z masa a kostí,
který neváhal dát v sázku vlastní život pro záchranu jiného? Ano, lze, ale často to není tak lehké.
Kvůli povaze těch lidí, kteří se jako hrdinové zachovají, se totiž některé příběhy
ani nedostanou na veřejnost. Buďme tedy rádi za mediální honbu po senzaci,
neboť právě díky ní můžeme žít s pocitem, že existují i dobří lidé a co víc,
můžeme se snažit brát si je za vzory, ať už se jedná o jakékoli odvětví.
Každá stránka lidské činnosti má určité své neznámé hrdiny. Porovnávat míru velikosti jejich
činů je samozřejmě nesmyslné. Například i oni namyšlení fotbalisté se stamilionovými příjmy
a rychlými auty mohou být vzory. Ať už pro mladé chlapce s fotkou jejich oblíbeného
reprezentanta založenou v žákovské knížce, nebo padesátníky, kteří s jiskrami v očích
vzpomínají na svá mladá léta, na život, který je navždy pryč. A ani ty dobře vypadající hvězdy
travnatého jeviště nenašly zlaté kopačky na ulici. Za jejich úspěchem stojí léta dřiny a tréninky
ve sněhu a v dešti, v době, kdy jejich kamarádi spokojeně seděli doma u teplého čaje.
Nicméně zase z oněch kamarádů mohli později vzejít vynikající lékaři, vědci, nebo instalatéři.
Každý může být hrdinou ve svém oboru, nezávisle na tom co dělá, ale obecně pro ně
vlastně platí stejné rysy. Hrdina je pro mě buď člověk, který dlouhodobě obětoval nesmírné úsilí,
aby došel za svým cílem, splnil si svůj sen, a nebo takzvaný muž činu.
Tedy někdo, kdo byl ve správné chvíli na správném místě a nezištně se rozhodl udělat dobrou věc,
často pro člověka, kterého ani nezná. Bohužel v dnešní době mám pocit, že za hrdinu je brán už i ten,
který jen prostě dobře vykonává svou práci, a to je špatně. Rozhodně se nemůžu označit za idealistu,
ale přesto si myslím, že dnešní společnost se nachází v určité dekadenci. Obávám se,
že snazší doba ve které žijeme, doba luxusu a pohodlí, nám postupně pokřivuje charakter.
Myslím, že v dobách před sto lety byli lidé zoceleni fyzickou prací, měli více smyslu pro čest
a fungovaly mezi nimi lepší vztahy. Možná je to ale jen iluze vytvořená kolem celé první republiky
a "tatíčka" Masaryka. Nicméně si myslím, že určitá očista by nám pomohla. Když budete kouřit,
dostanete rakovinu plic, když budete tlustí, stihne vás infarkt. Ale co ztrestá chorobnou společnost?
Boží spravedlnost to asi nebude, ale myslím, že přísloví pýcha předchází pád je na místě.
Chtěl bych tedy dobu, kdy neúplatný policista není hrdinou ale normou, kdy u dopravní nehody zastaví
hned první auto, které jede kolem, kdy se v závěsu za houkající sanitkou nevezou další řidiči, dobu, kdy,
a to se nyní dovolím hodně, je v čele vlády mojí země zásadový člověk, který nevymění své
ideály za vábení milionových Sirén.

Podivné je, že při psaní předchozího odstavce jsem sám sebe přistihl, jak si nepřeju neúplatné policisty,
jak bych se klidně protáhl procpanou Prahou za blikající sanitkou, jak bych se jako manažer monopolního podniku
neostýchal oslovit vrcholného politika s lukrativní nabídkou, která se neodmítá.
Možná to souvisí s mým pocitem, že dobro už tak úplně nevítězí nad zlem a že boží mlýny mají asi pravidelnou odstávku.
Jak jinak bych tedy mohl uvažovat, když každý den kolem sebe vidím vítězit agresivitu, hrubost
a každý den je mi dáváno najevo, že jen peníze hýbou světem?
Je tedy něco shnilého ve státě Dánském nebo jsem se jen přizpůsobil, abych přežil?
Naštěstí ale stále věřím ve své hlubší morální hodnoty, vštípené mým okolím a věřím,
že kdyby šlo do tuhého, uměl bych se zachovat správně. Tedy hrdinsky, nebo prostě jako slušný člověk?
Stačí dnes tedy být "jen" slušný a tím se stát hrdinou? Snad to tak není,
snad jsem jen momentálně zhnusený několika lidskými exempláři, a tak někde ve skrytu duše pořád doufám,
že to s námi není tak zlé, že hrdinou je pořád ten, kdo činí až nadprůměrné dobro.
Ale pokud si i nadále budeme srážet onen průměr dobra níž a níž,
možná jednou opravdu bude hrdina ten, kdo vrátí nalezenou peněženku i s obsahem.
My však nyní nemusíme být hrdinové, borci na konci, nemusíme přebírat cenu z rukou
pana profesora Prezidenta. Myslím, že úplně stačí se na chvíli zastavit a podívat se
do zrcadla, jít zpět ve svých šlépějích a hledat kroky mimo stezku. Být sami sobě hrdinou?







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama