Big city life aneb cesta tam a zase zpátky

23. února 2009 v 23:22 | fallen |  Komentáře
Po prodané motorce mě při pohledu na tu horu peněz poměrně dost svrběly ruce, a tak slovo dalo slovo, pár telefonátů a já už zase svištěl koupit první věc, kterou jsem potkal. Ale uznejte sami, že po pátý už přece nemůžu koupit křáp :-)

Lokace: Praha. V rámci logických úspor se vydávám do hlavního města busem. Místo k sezení jsem stihnul jentaktak, bus byl plnej studentů. Některé tváře, často zapomenuté, mě asi taky poznaly. Což nebylo úplně OK, uvidíte později. Po deseti minutách jízdy už nevím jak si sednout. Asi to nevíte, ale asi mě za mlada dobře krmili, takže jsem trochu vyrost. Myslím, že do 190cm mi nechybí mnoho. Bohužel v rámci kapacitozní maximalizace autobusů to není pro mě ideální způsob cestování (i kdyz proti letadlu luxus). A tak se ujišťuju, že na VŠ budu jezdit auťákem jako frajer a že tohle nebudu mít zapotřebí. Jojojoo..

Takže si tak sedím nepohodlně ve třetí čtvrté brázdě a pozoruju řidiče. Poznal jsem ho hned jak jsem nastoupil. Když jsem zhruba dva roky zpátky měl rok a půl trvající etapu dojíždění on zrovna začínal. Pamatuju si jak byl nervní, bus měl zpoždění a měl tu nejstarší karosu, aby nepáchal škody. Dneska suterén se zánovním busem, dálkový trasy...
Ale jedno se nezměnilo - je to Ježíš. Krista asi netřeba představovat, takže si ho prostě jen sundejte z kříze, oblečte do modré vestičky ČSAD a posaďte za volant. Máte to? Voala... Ježís, seznamte se.
Pointou ovšem bylo, že celou dobu flirtoval se slečnou sedící na prvních sedačkách, dokonce jsem měl dojem, že takhle necestují poprvé. Na tom by nebylo nic divného, ale té blonďaté sympatické slečně se na hrudi, na černém svetru, výjimal velký stříbrný.. kříž. :-) Miluju tenhle svět.

Od Strakonic se mi ale chtělo strašně spát, čemuž jsem až někam k Mníšku propadal velice komickým způsobem a probouzel se v různých polohách, pro které ale společným jmenovatelem byla huba dokořán. Aspoň že ty sliny jsem udržel :-)


Po příjezdu proběhlo seznámení, s klukem jsme se znali z telefonů, takže Čau bylo v pohodě, a tak jsem rozverně pokračoval i na slečnu - majitelku s tykačkou. Odpovězeno mi bylo Dobrý den, což jsem pochopil až při podpisu smlouvy, kdy rodné číslo slečny začínalo na 80. Na to teda nevypadala :-) Holt Praha...

Tak jsem to teda koupil, vymotal se z Prahy (uff!) a temnou dálnicí valil zpět. Byla to cesta úmorná a místy jsem se i já, zkušenej machýrek, lehce bál. Nemám rád jízdu ve tmě a za mokra, ty světla se lesknou a tak vůbec.
Takže mám wágen. Storry začíná asi zase znova, poněvadž tomu nejde ABS a celkově to brzdí tak, že je dobrý sakra myslet o dva kroky dopředu jestli někde přidáte. :-))
Ale mám ho a je krásný zvenka. Z pozice řidiče tak nadšenej nejsem, ale tím vás tady zatěžovat nebudu. Hlavně na to koupím tažný a polepim to SUPERMOTO SUZUKI RACING a bude.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama