na Blog.cz

aneb zamyšlení nad dnešním světem.

Od posledního článku který jsem napsal (což navíc nebyl ten, který tu byl dlouho jako poslední, jak jste si z nápadně správně použitých interpunkčních znamének mohli všimnout, nepsal jsem ho já J ) se toho událo fakt hodně. Na jednu stranu by se dalo říct, že to samozřejmě probudí tak dlouho neukojenou touhu něco napsat a částečně to pravda je. Napsal jsem spoustu vět a souvětí, ale bohužel jen uvnitř vlastní hlavy při dlouhých cestách v MHD. Pod dojmem všech těch událostí jsem vymýšlel metafory, můstky a přirovnání, který přece NEMŮŽU zapomenout. Mohl. A o to frustrující je samozřejmě vždy znova začínat od začátku, protože i tak briliantní mozek jako je ten můj má omezenou zásobu zajímavých opisů jinak celkem obyčejného života - a když si je vystřílíte v hypotetických článcích v metru, těžko pak už něco tvořit opravdově. Naštěstí je tu moje milá a já vím, že by sem opravdu byla schopná dát něco tak kompromitujícího, co by způsobilo definitivní zánik tohohle důležitýho místa a věřím, že Vás všech 8 čtenářů by toho hluboce litovalo.

Na stranu druhou, všechno se děje v absolutní harmonii a souladu, jako by to tak mělo být od jaktěživa. Což je pro mě dobrý znamení, že ten život teda dělám správně, ale autorskou vášeň to zas tak moc neposiluje, neboť pokud je všechno v pořádku, tak je v pořádku si to užívat a ne o tom psát.

Ano, už zase.

Jednak je to mnohem větší zábava než psát legálně na svém působišti, a jednak tady přece někdo musí udržovat aspoň tu minimální návštěvnost. :D

Je mi jasné, že nejsem jediná, kdo tady skanduje "No-vý článek! No-vý článek!", ale smůla je, že fallena čtou jen samé stydlivé čtenářky (které nemají dost kuráže na to, aby naprosto manipulativně a falešně machrovaly v komentářích se šedesátdevítkou ((takže na vás žárlím jenom trochu, potvory!))), takže ten hlas davu prostě není slyšet, a on pak nemá pocit, že by měl něco napsat. Že na to někdo čeká, nebo že se na to dokonce! někdo těší. Tak.

Já to chápu, že to psaní prostě někdy nejde a člověku se nechce a nebaví ho to. Jenže když má někdo v rozepsaných skoro hotový článek, tak to se přece nedělá, neodpsat ho, nezveřejnit ho! Předstírat, že se nic neděje!

Ale hlavně že už má přečtené všechny motorkářské diskuze na celém všemocném internetu, že už se zasmál všem obrázkovým vtipům na facebooku a že už jsme tisíckrát slyšeli tuhle písničku:

... jde o ten text, prý. Prej.

A protože je skutečnost taková, jaká je, přistupuji k naprosto nejkrajnějšímu řešení- k vydírání. :D

Tak tedy- jestli se v nejbližší době (vrrr, jsem nebezpečná, a proto žádné blíže specifikované ultimátum!) na fallenfoto.blog.cz neobjeví plnohodnotný článek, jehož autorem bude majtel sám, objeví se tady něco docela jiného. Řekněme nějaké kompromitující fotky... nebo dokonce videa. 0:)

Úkol zní jasně (nesmí projet za žádnou cenu! :D) a my můžeme jen čekat, jak se k tomu Anděl postaví.

Přijde o svou krutopřísnou frajerskou světaznalou motorkářsky- právnickou image?

To se dozvíme již brzy! :D

Nenapíše a nenapíše!!! :P

Protože mé zákeřné publikování článku na stagnujícím blogu mé krásné milé splnilo účel a mně se návštěvnost zvedla asi o 40%, cítím, že je mou povinností, obdarovat tyto nově nabyté teen čtenářky slíbeným článkem a staré fallenovské matadory zase informovat o tom, jak naše reality show dopadla. Tak.

A myslím reality jako reality a ne reality jako reality. Hledáme byt. V celé té velké stověžaté Praze hledáme byt. Jeden specifický byt. Nechceme toho zas tolik, jen aby - byl u metra blízko centra, byl 3kk neprůchozí +70m2, měl novou kuchyň a koupelnu, balkon, byl za naše peníze, taky vlastně by tam už mohl být nábytek a mělo by to tam být hezký a taky by jsme to měli na celym internetu asi najít jako první, než to někdo vyfoukne, což však stále nezamezuje tomu, aby to stále nabízeli a dělali se prohlídky. Za posledních 14 dní jsem si zlepšil komunikační schopnosti a vystupování tak o dva levely. Kašlal jsem na zkoušky a přes to je dal, a to včetně obchoda, a to teda prosím pěkně si taky napíšu že mám z toho jedničku, protože trojka z procesu nikoho nezajímá. Mám jedničku a to i přes to, že tady v mém starém doznívajícím bytě něco kolem půlnoci přišlo pár alexandrovců a narušili můj spánek zhruba na dvě a půl hodiny. Nikdy nesmím mít pistoli.

Každopádně takové hledání bytu se skládá a priori z denní rutiny, projíždění netu. Takže to je sreality, realitymix, stredo.ceskereality, bezrealitky a jeste par dalsich. To se samozrejme kryje, krizi a opakuje, protoze kazdy spravny makler krome toho ze ten byt DOPORUCUJE, tak ho taky kazdej den znova prida. Pak prichazi faze lokace. Myslim ze by ze me byl uz docela slusnej taxikar (kecam), ale trochu jsem Prahu poznal. Omlouvám se za úsek bez diakritiky. Pokud vše sedí, kontaktujeme budoucí spolubydlící, jestli to sedí i u nich. Pokud to sedí i u nich, což někdy není úplně snadný argumentační proc, spíš to tak připomíná balancování na hranici bezedné propasti aneb rozpadneme se ještě než spolu začneme bydlet, no tak pokud se konečně shodneme, přichází volání. Volá se majitelům, makléřům, to je jedno. Každopádně makléři nepracují dříve než v 9 hodin. Jak škodolibou radost jsem dneska měl z evidentně probuzené makléřky v půl 9! Následuje vyjednání prohlídky (dnes již poučen se také zeptám na pořadí) a následuje prohlídka, na kterou makléř ostentativně přijede v A5 nebo nějaký jiný malý káře, aby vás jako sralo ještě víc, že mu dáte 15tisíc jen za to, že dal fotky na net a odemkne vám dveře. Všechna ta usilovná práce (viz níže a výše) přeci stejně leží na vás! Pokud teda přijede, někdy řekne že se ozve a je jasný kolik se jich ozve samo, a to i přes tu zasranou PROVIZI, takže je pak ještě uháníte a posloucháte, jak majitelé jsou týden mimo republiku. Následuje trapná němá prohlídka, pokud se byt nelíbí a nebo pár rutinních dotazů, pokud se byt líbí. Pokud se ale byt líbí, pak nejste první, komu se líbí a váš plamínek naděje je záhy uhašen prostým oznámením, že už teda někoho má, jen se ještě nesešli na podpis smlouvy, ale víte jak to chodí... Tak děkujeme. A pak je balancování, jako v takovejch těch hrách kde si vytvářite svůj charakter ale nemáte dost bodů, aby jste to udělali perfektní, ale musíte vážit. A tu přichází rozdílné preference a vše se domotává úplně. Někdo se bojí tramvají, někdo zas jezdí na Hlavák, někdo na Kačerov, někdo chodí obden šopovat, a tak.

No a poslední fáze? Tu ještě neznáme. Třeba dneska večer to nějak vyjde, ale dost pochybuju. Přece nebudu bydlet v novostavbě, v bytě s terasou 12m2 a grilem, balkonem, garáží, kompletním nábytkem a za dobrý prachy. Nebudu. Budu bydlet v nějakym paneláku a nebo klepat kosu ve starý zástavbě. Ale budu tam s Klárou, ta mě pohladí, řekne ššššš, dá mi talíř zapečených brambor a budem se spolu dívat na telku. A pak si lehnem, stočíme se a usnem. A takhle pořád a pořád až mi teda ty brambory už trochu přestanou chutnat, tak se naučí rajskou a zase to pujde. (To není nějaká metafora, to je jako vtip :-D). Takže tak.

Věnováno mé jediné milé, která mě každým dnem nutí ji milovat víc a víc.

Achjo, vopravdu výborný.

Rád bych vám všem popřál klidné užití si Vánoc podle vašich představ, děkuju vám za návštěvnost a doufám, že jste někdy četli nějaký zákon a následující přání vám tak přijde stejně vtipný jako mě. :-)

Národní smutek a téměř celésvětové téma, blogového světa nevyjímaje.

Čechy, narozdíl od světového mínění, se příznačně dělí na dvě půlky. Vím, na které jsem - nicméně zastavit se a zamyslet se nad tím vším co se kolem děje nemusí být tak úplná ztráta času, tedy rozhodně pro mě, jak pro vás bude záležet na tom, jak se mi to povede. Tahle zpráva nás dohnala i za hranicema a popravdě - v konkurenci naší Vídeňské dovolené to měla docela těžký. I když jsme na to asi oba mysleli, náš vlastní mumíškovský mikrosvět nás ochránil. Na chvíli.